Únor - Cochtani

V deset se nás u Energie sešla pěkná banda, chvilku jsme počkali na Žehrovický gang a vyrazili směrem k Libušínu. Šli jsme podle zářezu bývalé vlečky dolu Max. Celou cestu jsme luštili nářky Yettiho, jemuž chybí sníh, a odpovídali na otázky, za které jsme dostávali malé stopičky. Asi za hodinu jsme byli nad Libušínským jezírkem, slezli jsme k němu dost krkolomnou stezkou. Dali jsme si tu svačinu, poznávali ryby a chvilku si odpočinuli. Dál jsme pokračovali nad Libušín, kde Vajíčko ulovil jubilejní osmistou kešku. Druhou našla na Maxovce Surikata. To už se někteří domáhali odpočinku a naříkali, že je bolí nohy. Však už jsme se taky pomalu začali vracet zpět ke Kladnu. O kousek dál jsme v lese hledali posledních dvacet stop. Celkem jich nejvíc získal Vajíčko, a tak mohl jako první začít hledat Yettiho, nakonec ho také našel. Měli jsme dost času, dali jsme si tedy stříhačku, ve které zvítězili Vajíčkovci. Poslední soutěží bylo už skoro v Rozdělově trefování šiškami, nejlépe se vedlo Vojtovi a Matějovi. U Energie jsme byli o tři čtvrtě hodiny dřív, už nám byla docela zima, počkali jsme na odvoz a tím výprava skončila.

Po objednání fotek ze soboty jsme luštili šifru o tom, že už zas budou odborky. Zájemci si hned zkusili orientaci a uzlování, ostatní mezitím hráli slovní kopanou. Potom jsme skládali sirky na lahev. Následovala odborková morseovka a Setonova hra, v níž zvítězil Matěj. Pověděli jsme si o tom, že kvůli moc drahému vstupnému pojedeme místo do Království železnic do Národního zemědělského muzea. Skoro všichni byli úspěšní ve hře na Kajínka, čili poznávání změn na oblečení. Nakonec jsme ještě chvilku kreslili písničky.

Nejprve jsme v herně hledali lístečky se zvířaty a přiřazovali ta, která k sobě patří. Nejlépe se to povedlo Vrátnici a Yettimu. Potom přišla na řadu odborková morseovka. Týkala se sobotní výpravy, stejně jako následující šifra, kterou vyluštil jako první Yetti. Většinu to ale dost vyčerpalo, a tak jsme si pak dali cinkačku, v níž zvítězily Vydry. Na závěr si ještě Boule myslela různé nemoci a úrazy, nejvíc jich uhádla Vrátnice.

Ve čtvrt na jedenáct jsme na nádraží nasedli, ovšem ne do vlaku, ale do autobusu, protože je opět výluka. Místo do Dejvic jsme tedy dojeli na Veleslavín a odtud pokračovali tramvají na Letenské náměstí (Wimpy nechtěl vystupovat u nejmenovaného stadionu na Letné...). Ušetřili jsme si tak pár kroků. Nejprve Vajíčko našel v Korunovační ulici kešku a pak už jsme vtrhli do muzea, kde nám prodali hromadnou vstupenku za 0 Kč. Prohlédli jsme si staré traktory, expozici lesnictví (škoda, že tu nebyl Kapusta...), rybářství, zemědělství, potravinářství a nakonec vylezli i na střešní vyhlídku. Po jedné hodině jsme ještě omrkli dva traktory před vchodem, kešku jsme u nich stejně jako před lety nenašli. Pokračovali jsme do Letenských sadů, na lavičkách u hřiště se nasvačili a pak se vydali pro další kešku. Po chvilce bloudění ji z pařezu vylovil opět Vajíčko. Kolem Hanavského pavilonu, Kramářovy vily a Písecké brány jsme došli na Hradčanskou do metra. Na Veleslavíně bylo dost času na kvíz, nejvíc si toho v muzeu všimla a zapamatovala Gumička. Ve čtvrt na pět nám jel výlukový autobus, asi jsme v něm zavařili označovač jízdenek a za půl hodiny jsme byli doma.

Už před půl pátou jsme si vybírali fotky a zkoušeli odborku z uzlování. Navázali jsme na to i morseovkou. Pak dvojice ve třídě hledaly podle azimutů a určovaly mapové značky. Následovaly obrázky z nástěnky a šifra o blížícím se pobytu v Žíteči. Nejrychleji ji zvládl Vajíčko. O blížících se akcích jsme si pověděli pár slov. Opět ve třídě jsme běhali pro mapové značky, vyhrála trojice Vajíčko, Sofča a Yetti. Nakonec jsme ještě v klubovně kreslili povolání, dvě poznal Vajíčko.