Prosinec - Cochtani

Od čtvrtka napadla spousta sněhu, a tak výprava byla opravdu zimní. Sešli jsme se v deset, za chvilku nám jel vlak, v Hostivici jsme přesedli a po jedenácté vystoupili na Smíchově. Přešli jsme přes železniční most přes Vltavu a vydrápali se na Vyšehrad. Prohlédli jsme si hřbitov významných osobností, nakoukli do baziliky, prohlédli si čertův sloup, Surikata a Vajíčko ulovili tři kešky. Škoda, že bylo mlhavo, takže z hradeb nebyl moc velký výhled. Byli jsme vymrzlí, vydali jsme se tedy přes Albertov do botanické zahrady University Karlovy, kde jsme se ohřáli ve skleníku a zároveň si prohlédli spoustu kaktusů a dalších rostlin i docela pěkná akvária. Po půl třetí jsme se rozloučili s Gumičkou, kterou si vyzvedla Panenka s Tetou Marodkou. O chvíli později našel Yetti u bývalého kláštery v Emauzích poslední kešku. Hned potom jsme popojeli ohřát se do Quadria a pak do Dejvic na vlak. Rychlík byl nebývale krátký - jen jeden motorák - navíc nabral pěkné zpoždění. Na Kladno jsme dorazli chvilku před pátou.

Jen co jsme se potěšili novou tabulí, poklábosili a objednali si fotky ze soboty, vyrazili jsme do herny luštit dvě šifry. Biskupa odhalil nejrychleji Robin, mitru zase Vrátnice. Než Boule připravila další hru, řekli jsme si o akcích na přelomu roků. Družstva uhláků a bonbóňáků potom hledala ve třídě své obrázky, pět uhlíků našli rychleji uhláci. Následovalo vyhodnocení čtvrtletního bodování a volba Bílého pera. Za získané body z dnešních soutěží jsme dostali indicie (přezůvky, vlevo, kalhoty, souhvězdí) a podle nich začali hledat dárek od čerta. V šatně našla bonbóny Vrátnice, s ostatními se samozřejmě podělila. Na závěr jsme ještě na novou tabuli kreslili pohádky, nejvíc jich poznal Vajíčko.

To se nás tedy sešlo... Snad to bude v sobotu lepší. Nejprve jsme luštili šifru o sobotním počasí, první ji měl Vajíčko. Pak jsme se rozdělili na dvojice, které ve třídě hledaly podle azimutů uzly a určovaly je. Ti, co zrovna nehledali, vymýšleli příběh ze slov začínajících stejným písmenem. Nejdelší vymyslela Vrátnice, v azimutech a uzlech se dařilo skoro všem. Vajíčko vyluštil jako první morseovkovou zprávu o tom, že letos nebudeme nadělovat zvířátkům. Připomněli jsme si nejbližší akce a potom si dali na stole slalom s pětikorunou. Na čas i počet cvrknutí vyhrál Vajíčko. Na závěr ještě Yetti uhádl myšlenou houbu na tabuli a šlo se domů.

Ve čtvrt na deset jsme vyjeli rychlíkem z kladenského nádraží, z Devic se přesunuli přes Hrad na Hradčanské náměstí, kde jsme dozvěděli pravidla dnešní hry. Po vyluštění úvodní šifry dostaly skupiny mapku s cestou a čtrnáct úkolů, které bylo třeba splnit. V cíli na Kampě byli jako první Boulovci, za správné odpovědi dostali písmena do zprávy a podle obrázku začali hledat zvoneček. Našla ho Bea, a tak se stala celkovou vítězkou. Když po Štikách dorazili i Pižlovci, přesunuli jsme se přes Karlův most do Betlémské kaple na Vánoční výstavu betlémů a řemesel. Pobyli jsme tam asi hodinu a půl. V půl druhé už jsme byli na Staroměstském náměstí, kde jsme si dali na hodinu a půl rozchod. Bylo to dlouhé, většina byla na srazu o půl hodiny dříve, zašli jsme se tedy ještě podívat na vysušenou ruku do kostela svatého Jakuba. Z náměstí Republiky jsme se narvanou tramvají vrátili do Dejvic, odkud nám jel ve čtvrt na pět vlak domů. Ve vagónu jsme vyhlásili výsledky a pak už nezbývalo než dojet na Kladno, kam jsme dorazili před tři čtvrtě na pět.

Po půl páté jsme dali dárky do přepravky a nanosili dobroty do herny. Hned jsme také určovali obrázky hradů, zámků a měst z nástěnky. Následovaly tradiční vánoční hry – Kapří soutěž a Psychův memoriál. První vyhráli Rákosníčkové, ve druhé zvítězila ve finále Majda nad Surikatou a Ájou. Potom už nastal čas na nadílku. Ujaly se toho Boule s Pižlou, jako obvykle každý pověděl vtip nebo básničku, případně zazpíval. Chvilku jsme poseděli, dopili čaj, pak uklidili hernu a přesunuli se do klubovny. Tam jsme si pověděli o výpravách na začátku roku a také se dozvěděli, že na tábor pojedeme od 10. do 27. července 2024. Před půl sedmou jsme se rozešli.