Povídání o táboře.
Na tábory jezdíme do jižních Čech kousek od Třeboně. Bývalý lom, ve kterém táboříme se vlastně nejmenuje Krávovna, ale Kamenec. Krávovna je statek kousek od nás, kolem kterého chodíme k řece a o kterém se zmiňují už středověké kroniky. To podivné jméno má podle svého dávného majitele, hajného Krávy. My ale už od prvních let, co na tábory jezdíme, používáme jméno Krávovna, uznejte sami, že to zní lépe.
Řeka, do
které se chodíme koupat, taky vlastně není žádná řeka, ale uměle prokopaný kanál
mezi Lužnicí a Nežárkou. Vybudoval ho na konci 16. století Jakub Krčín, aby
odlehčil svému rybníku Rožmberku při jarních povodních. Za čtyři staletí však
tato stavba tak splynula s okolní krajinou, že nezasvěceného člověka ani
nenapadne, že by tu vodní tok nebyl odjakživa. Dodnes je ale patrná mohutná
hráz, po níž chodíme k pomníčku pěvkyně Emmy Destinnové a Stříbřeckému mostu.
Škoda jen, že nový majitel bývalého mlýna a pily Weinzettel, kam také chodíme na
limču, zvýšil jez, takže voda v Nové řece už skoro neteče.
Tábor v tomto krásném kraji máme už šestadvacet let. Za tu dobu jsme tu poznali spoustu hezkých míst a hodných lidí.