Každého zápisu z deníku Jáchyma Putny se týkala nějaká hra...
Uplynulo již
drahně let od doby, kdy jsem se po dlouhé době odloučení vrátil zpět do české
vlasti, do rodné své vísky Chlumu.
Podivný osud zavál mne až na druhý konec světa, do krajů
chladných, kde trpěli jsme nesmírnými mrazy i k ostrovům, jež zdály se býti
rájem, neboť stále stejné teplé a přívětivé počasí zde panovalo. Poznal jsem
cizí národy hovořící podivnými jazyky, domorodce mírumilovné i nepřátelské. Na
počátku mého dobrodružství byl strom, jež v mé domovině hojně roste, totiž
borovice zvaná dle našich Třeboňských blat blatkou. Kmeny její rovné a pevné
jsou i dnes stále žádány jako nejlepší pro stavbu lodních stěžňů a proto
odedávna i od nás byly do dalekých krajů přímořských dopravovány. A tak se
stalo, že jednou doprovázev svého mistra tesařského s nákladem vyrobených již
stěžňů k zákazníkovi až daleko do země Flanderské, učarovalo mi moře, jehož vlny
mi zde prvně bylo spatřiti. Uprchl jsem v mladické nerozvážnosti a nechal se
najmouti na první loď, jejíž velitel byl ochoten mne přijmouti za člena své
posádky. Tak jsem se dostal do Anglie a tam vstoupil do služeb královského
námořnictva. To vše bylo roku 1747, kdy jsem byl 17 let stár.
Prožil jsem mnoho roků na palubách řady korábů, ve službách
mnoha kapitánů a plavil se po vlnách všech oceánů. Nejvíce cizích krajů poznal
jsem však jako lodní tesař na lodích kapitána Jamese Cooka, s nímž jsem mezi
lety 1768 a 1779 několikrát celou naši Zemi obeplul. Byl jsem i svědkem skonu
onoho velkého muže, jenž pro své objevitelské plavby jistě stane se nesmrtelným.
Dnes jsem již stár a paměť mi pomalu přestává sloužiti, proto se s pomocí kněze
našeho pátera Ambrosia pokusím alespoň něco ze svých vzpomínek uchovati i pro
potomky.
Jáchym Putna z Chlumu u Třeboně, v den svých šedesátých osmých narozenin 16. srpna L.P.1798.
Během dlouhé plavby k severu jsme po mnoha týdnech na širém moři přistáli na pobřeží ostrovů, které náš kapitán nazval podle svého nadřízeného Sandwichovými. Zdejší domorodci měli na těle podivné obrazce, čímž se jejich zjev stával velice podivným. Kdo by býval tenkrát tušil, jak strašlivý konec o několik měsíců později kapitánu Cookovi přichystají.
Když jsme opustili zemi nepřátelských nám Maorů, vydali jsme se západním směrem, kde kapitán očekával zemi zvanou Nové Holandsko, již dosud žádný Evropan nespatřil. Poprvé ji ze strážního koše uviděl poručík Hicks, toto místo bylo nazváno Point Hicks. O několik dní později zakotvili jsme v Zátoce rejnoků, kterou však zakrátko kapitán přejmenoval na Botany Bay neboli česky Botanickou zátoku. Na pobřeží Nového Holandska jsme podivuhodné živočichy spatřili, mnohé z nich bychom si ani v nebujnějších snech nepředstavili. Jejich pozorování stalo se nám příjemnou kratochvílí, neb se většinou lidí vůbec nebáli.
Dnes, když jsem již stár, velmi rád vzpomínám na pozoruhodné a dobrodružné plavby s naším kapitánem Jamesem Cookem. Dodnes si pamatuji podobu jeho lodí Endeavour, Resolution, Adventure a Discovery, všechno to byly lodi dobré, které přestály mnohé bouře, útrapy a protivenství v mořích chladných i tropických.
Často zdálo se, že v mlhách a bouřích ani k pobřeží nedorazíme. Velitelem však byl James Cook. Jen vynikající navigační schopnosti kapitána umožnily nám plout v pustinách oceánu a nalézt vždy správnou cestu. Bez něj byli bychom dozajista ve vlnách ztraceni.
Při vzpomínkách na ta léta vybavují se mi i cizí země, jež jsme během našich plaveb navštívili. Vždyť jsme dvakrát obepluli zeměkouli a narazili na věčný led na severu i jihu. Věru, na svých cestách objevili jsme mnohá nová území. Setkali jsme se i s mnohými domorodci, lidmi, kteří prapodivná divošská božstva. někteří k nám byli přátelští, před jinými nezbývalo než prchnout pod ochranu lodních děl.
Při klidném moři byly noci nejkrásnější přímo na palubě lodi. Za jasných nocí zářily nad našimi hlavami spousty hvězd, v jižních mořích úplně jiné než v mé české domovině. Když spánek nepřicházel, často jsem ležel na zádech a hleděl na ně, vzpomínaje na své blízké, od kterých jsem prchl tisíce mil.
Při plavbách, kde široko daleko nebylo jediné země ba ani malého ostrůvku, byli bychom zcela jistě ztraceni. Avšak polohu v širém oceánu nám umožňoval určit i přesný chronometr kapitána, vzácná a drahá to práce hodinářů z Londýna. Bez něj byly by naše cesty nepochybně mnohem krušnější.
Během těch dvanácti let, jež jsem strávil ve službách Jamese Cooka, prožil jsem četná dobrodružství, útrapy ale i radosti. Navštívili jsem mnohé cizí kraje, plavili se všemi oceány, udiveni hleděli na kraje, zvířata a rostliny, jež člověk dosud nespatřil. Častokrát octli jsme se v nebezpečí života a nejeden z nás, včetně kapitána, se z cest nevrátil.
Každé přistání u ostrovů, kde žijí přátelští obyvatelé, je vítaným zpestřením. I námořníci rádi cítí alespoň občas pod nohami pevnou zem. Zastávky jsou i příjemným zpestřením stravy. V tropickém ráji domorodci sklízejí mnohé chutné plody, které na čas mohou nahradit lodní suchary a nasolené maso. I vody zde bývá dost, a tak lze nahradit v sudech starou a zapáchající čerstvou a dobrou.
Několikrát navštívili jsme ostrovy zvané Nový Zéland, zastávky však nebývaly bezpečné, často se mnozí z nás octli v nebezpečí života. Místní domorodci Maorové jsou dobrými lovci, těmto divochům je však úplně jedno, loví-li zvěř nebo lidi. Kapitán nám proto radil nevzdalovat se příliš od zakotvených našich lodí.
V únoru 1779 vrátili jsme se k Sandwichovým ostrovům. Zdálo se však, že zde již nejsme vítáni. Kapitán Cook chtěl vyjednávat a vystoupil na břeh, avšak po krátké hádce ozvaly se výstřely. Mohli jsme pak jen pozorovat, jak jej náčelník Koa sráží kyjem na zem a ostatní divoši odnášejí jeho tělo do lesa. Nikdy se nikdo nedozvěděl, zda jeho tělo spálili nebo snědli.
Nekonečné a jednotvárné plavby pustinami oceánů jsou utrpením i pro žaludky námořníků. Mnozí se po několika měsících již nemohou ani podívat na nasolené maso a lodní suchary. Kapitán Cook ale najal dobrou posádku, lodní kuchař snažil se nám dlouhou plavbu zpříjemnit, jak jen to šlo.
Z bezpečí palub našich lodí pozorovali jsme divochy po dlouhé hodiny. Večer u ohně viděli jsme divoké tance domorodců. Netušili jsme co mají znamenat, zda jde o jakési slavnosti, či jsou pro nás hrozbou.
Velmi se nám líbilo v oblasti Přátelských a Společenských ostrovů. Zdejší domorodci jsou mírumilovní, dobře se s nimi obchoduje. Místo peněz či zlata užívají ostrované k placení perel a mušliček.
Vždy jsme byli velmi překvapeni a udiveni tím, kde se v těchto odlehlých končinách vzali lidé. Je zřejmo, že zde žijí již po tisíce let. Není však až zase tak moc divu, všichni domorodci jsou dobrými mořeplavci, a tak jim jistě nečinilo potíže překonat na svých lodích mnohé míle po hladině oceánu.
Kurděje neboli skorbut byly obávanou chorobou, která oslabovala a zabíjela tisíce námořníků na dlouhých plavbách. Za velkých bolestí tvořily se jim v ústech a později po celém těle boláky, vypadávaly zuby a posléze na ni i umírali. Strašlivou tou nemocí nikdo z nás netrpěl, neboť kapitán Cook donutil své mužstvo jíst kysané zelí a mrkvovou marmeládu, kteréžto je před ní chránily.
Všechny tři naše plavby trvaly mnoho měsíců, ba několik let. Na lodi často zpestřovali jsme si stravu různými rybami, jichž často kolem nás plulo takové množství, že stačilo jen vyhodit síť či spustit udici. Někdy však bylo moře pusté a ryby zmizely neznámo kam.
Na obzoru se pozvolna vynořovaly obrysy pevniny. Jednalo se však jen o malé skalisko. Přesto jsme byli přesvědčeni, že právě zde je ukryto ono nesmírné bohatství. Přistáli jsme tedy a vydali jsme se hledat poklad dle pověstí ukrytý na opuštěném ostrůvku.