Když jsme se 8.srpna po příjezdu na tábor bouřlivě přivítali s panem Beránkem, nikoho nenapadlo, že je to naposled... Jak jsme byli po léta zvyklí, přijížděl si každý den na svém neuvěřitelném kole pro zbytky z kuchyně a bavil nás svými historkami k popukání. Po pár dnech nepřijel a my se dověděli, že už nepřijede nikdy. Vojta Beránek, bývalý hajný, teď už pěkných pár let v důchodu, žil svůj život naplno. Ještě letos, ve svých osmasedmdesáti letech, šel na jaře pochod Praha – Prčice a v červnu vyrazil se synem poprvé v životě sjíždět na raftech Vltavu. Tak jak žil i skonal. V lese, při jízdě na motorce. Byl po léta dobrým duchem našeho tábora, nikdy na něj nezapomeneme.