Červen - Cochtani

Krátce po deváté jsme vyjeli skoro prázdným Sallybusem od vrat. Škoda, že účast byla takhle mizerná! Před desátou už nás Salám vysadil kousek za Koněprusy a my pokračovali k lomu Homoláč a do Vinařic. Ale ouha, zelená značka nám nějak uhnula, a tak nás Salám, který nám šel naproti, minul. Nakonec jsme se ale sešli a pokračovali do Vinařic, kde čekal dnešní oslavenec Sallybus, krásný dort a rychlé špunty. Jelikož nás bylo jen pár, pěkně jsme se nacpali a pak si ve stínu odpočinuli. Bylo totiž dost šílené vedro. Asi v poledne jsme se navzdory hudrání některých členů expedice vydrápali na vrch Bacín a tam si prohlédli pravěké obětiště i místo nálezu lidských i zvířecích koster. Vzhledem k vedru jsme nepokračovali do Litně, ale vrátili se k busíku a jeli do Neumětel za Šemíkem. Chtěli jsme si dát limču, ale jediná místní hospoda byla zavřená, což nás pěkně demoralizovalo. Společně s tlupou důchodců jsme se tedy jen mrkli na Šemíkův hrob a spěchali najít nějaké jiné občerstvení. Zachránla nás hospůdka v Lochovicích. Odtud už jsme jen frčeli domů, u klubovny jsme přistáli zpocení v půl páté.

Dobře, že už budou prázdniny, dělat akce v tomhle počtu fakt nemá cenu... Pravda mělo být ošklivo a po ránu i pršelo, ale do Sallybusu přece neprší. No, sešlo se nás opravdu jen pár, zase jsme ani nevybrali na bus. Po deváté jsme vyjeli do Klapého a asi ve čtvrt na jedenáct začali lézt na hrad. Ufunění jsme si nahoře koupili něco k pití, nanuky i lízátka a šli si odpočinout na lavičku. Krásně totiž svítilo a hřálo sluníčko. Prošli jsme si zříceninu, vylezli na věž a pokochali se výhledem na České středohoří. V dálce byly dokonce vidět i rozdělovské věžáky. Po poledni jsme se kolem třešně, kterou Roman oškubal, vrátili k Sallybusu a pokračovali do druhého cíle výletu – Budyně nad Ohří. Po chvilce hledání místa k zaparkování jsme se vydali k hradu. Tam nám ale plány zhatili šermíři, kvůli kterým se vybíralo vstupné i na nádvoří. To se nám nechtělo platit, a tak jsme si radši dali na náměstí zmrzlinu a jeli do Mšeného - lázní. Prohlédli jsme si malé lázničky a přistáli v zahradní restauraci, kde si každý dal něco k snědku a pití. Jen nám to přinesli, začalo pršet, jenže my jsme se přesunuli dovnitř, a tak jsme nezmokli. Za chvilku se to totiž přehnalo. No ale škarohlídi měli pravdu – sprchlo. Z Mšeného už jsme jeli domů, na Kladně jsme byli před čtvrtou hodinou.

Tak je to postavěné a teď už se jen můžeme těšit!