Za docela pěkného počasí jsme vyjeli ve čtvrt na deset z kladenského nádraží. Po chvilce nás trochu uzemnila paní průvodčí, když nám pověděla, že z Ruzyně do Veleslavína pojedeme autobusem, protože mezi těmito stanicemi se stala nehoda. Navíc na Veleslavíně nám řekli, že nevědí, kdy to pojede dál a dali nám lístek na tramvaj. Tak jsme jeli šestadvacítkou a z Nábřeží kapitána Jaroše šli pěšky kolem páchnoucího brlohu bezdomovců pod Hlávkovým mostem. Pochopitelně jsme nestihli začátek krmení krokodýlů v půl jedenácté. Aspoň nám dali slevu a trochu povídání jsme slyšeli. Bylo to zajímavé, hlavně když chovatelka hladila šupinatou potvoru na hlavě. Pro jistotu klacíkem... Mezi krokodýly jsme pobyli asi do dvanácti a pak se přesunuli do Pražské tržnice, dříve městských jatek, na vyčůrání a limču. Dali jsme si na to půl hodiny. Další půlhodinku jsme čekali na Loupáka, který si měl vyzvednout Gůgla. Strávili jsme ji hledáním kešky, jíž pěknou dobu okupovala nějaká dvojice cizinců. Objevil ji Čavid. Nakonec jsme Gůgla nechali na chodníku a vydali se pro další kešky. Pod Negrelliho viaduktem, nejdelším železničním mostem v Čechách, ji našel Wimpy a na Hlávkově mostě Bobík. Ještě jsme chtěli ulovit jednu na Štvanici, ale když jsme viděli, kam pro ni lezou jiní kačeři, radši jsme to vzdali. Tak jsme si jen řekli, že se tu dřív konaly hony a stál tu nejstarší zimní stadion u nás. Následovala zastávka na hřišťátku na nábřeží, kde Káju zázračně pořestaly bolet nohy. Další cesta vedla přes předobraz Foglarových Stínadel – Haštalskou čtvrť a Náměstí Republiky na Masaryčku. Chvilku času jsme měli na nákup dobrot a pití a těsně po čtvrté nám to už jelo. Na Kladně jsme byli ve tři čtvrtě na pět.