Tři účastníci, to je teda nářez... Ostuda těch, co nejeli a neomluvili se! Ve čtvrt na jedenáct jsme vyjeli do Unhoště a odtud pokračovali kolem rybníků podél Černého potoka. Za chvíli jsme se začali ptát okolních kytek „Co blbneš?“ Bylo nám totiž divné, proč teď, koncem listopadu, kvetou. vydrželo nám to celý den... Minuli jsme Černý, Suchý a Nový mlýn, chvílemi se plácali v blátě, klábosili a vymýšleli blbiny. Kousek od ústí Černého potoka do Kačáku jsem se vydrápali do stráně a tam ulovili kešku. Byl odtud nádherný výhled, a tak jsme se váleli, svačili a odpočívali. Nechtělo se nám padat zpátky z krpálu, obešli jsme to tedy přes osadu Batalion, kde jsme se marně pokoušeli o další kešku, k Markovu mlýnu. Proti proudu Kačáku jsme pak pokračovali dál, ale za chvilku se nám červená značka ztratila. To bychom ani nebyli my... Po neúspěšném pokusu o poslední kešku jsme ji ale zase našli a Kachna, která našla klíč, konečně zamkla potůčky. U Červeného mlýna jsme se rozhodli nejít do Kyšiček, ale vzít to podle vody na Dědkas. Asi to nebylo nejlepší rozhodnutí, protože hospůdka, ve které jsme chtěli počkat na autobus, byla zavřená. Aspoň jsme mohli pokecat s velmi přátelskými a sympatickými slepicemi. Čekali jsme tedy tři čtvrtě hodiny na zastávce a pěkně vymrzli. Chvilku před pátou nám to jeli, po půl šesté jsme byli doma.