Byl s tím letošním Indiánským létem letos pěkný zmatek... Nejprve jsme se v pátek rozhodli, že pojedeme jen v sobotu, protože děsně pršelo. Když jsme se pak ráno sešli u klubovny (a moc nás teda nebylo), bylo samozřejmě docela hezky. Nejprve jsme jeli do
Hostivice, kde měly být na nádraží výstava starých autobusů, ovšem našli jsme tu jen tři současné mandelinky, dílenský vlak a dva stánky. Zklamaní jsme se přesunuli na náměstí a tam najednou viděli několik historických autobusů, jak vozí lidi. Omrkli jsme je, pak si dali dvacet minut rozchod na pivních slavnostech a šli čekat na „ešku“, kterou jsme se chtěli svézt. Po půl hodině jsme to vzdali a svezli se kousek krásným „erťákem de luxe“. Konečně se nám tedy něco povedlo.
Vrátili jsme se k Sallybusu a popojeli k Břevskému rybníku s tím, že se projdeme a na vařiči si ukuchtíme gulášek. Až na místě vedoucí zjistili, že vařič zůstal v klubovně. Chtěli jsme si tedy aspoň opéct buřty na ohýnku, ale přestože jsme obešli celý rybník, nenašli jsme vhodné místo na ohniště.
Rozhodli jsme se tedy jet do původního cíle – na Salámovu zahradu do Svinařova. Tam jsme rozpoutali oheň, to, že to nechtělo hořet, je už úplná lapálie, opekli si buřty a nakonec i uvařili vynikající guláš. S plnými břichy už jsme se cítili docela fajn, chvilku se každý zabavil podle svého. Asi v pět jsme sbalili a vyrazili k domovu.
Přes všechny zmatky to byla pěkně prožitá sobota