4.
Přesně 24.12.1991 – na Štědrý den se mi zdálo toto:
Sedím ve třídě ve škole,
když tu se náhle od dveří ozve: „Wimpy, teda pane učiteli!“ Byl
to Smetáček.
„Pojď dál a nestyď se“, povídám mu.
„Já se nestydím, já ti jdu jen říct, že
tu lopatu máš u nás doma.“
„Jakou lopatu?“, ptám se nechápavě.
„No přece tu, co nám ukradli
v Podholí.“
Nakonec z něj vylezlo, že
když jsme byli naposledy v Podholí, měl na starosti naši modrou táborovou
kárku a lopatu a někdo mu je ukradl. Sehnal tedy jinou lopatu a měl ji u sebe
doma.
„Čert vem lopatu, horší je to s kárkou“,
povídám.
Zanedlouho jsme jeli znovu do Podholí. Vypadalo to tam ale nějak
jinak, nedaleko základny byly nějaké domky. A co nevidíme – u jednoho z nich
stála naše kárka přetřená na bílo. Na několika místech ale prosvítala
původní modrá barva. Zazvonil jsem u dveří, otevřela mi nějaká ženská,
já jí nabídl deset korun a povídám:
„To máte za to natření a my
si tu kárku zase vezmem. Příště nám ji nekraďte, děti si na ni našetřily
z příspěvků.“
Paní se ani nebránila, jen blekotala, že to chtěli
zkusit a mysleli, že si toho nevšimnem. Vtom jsem uviděl, že všude kolem
jsou po zemi rozházené napínáčky a začal
je sbírat aby si je někdo nezapíchl do nohy.
Jeden z nich měla ta baba na bačkoře
(měla kostkované „přezkáče“). Sebral jsem jí ho taky a dostal
facku se slovy „Sprosťáku.“ Popadl jsem tedy
kárku a šel za ostatními do srubu. Co bylo dál už si nepamatuji.
Wimpy