Psaníčko o létu
"Jsem děsně zapatlanej", tak bys mohl jednoduše vajádřit svůj nejčastější pocit letošního léta. Jo, jo, do Čech nějak dorazily tropy. Po třech týdnech na Krávovně ses vrátil do zaprášenýho města a začal se potit. Snad proto jsi hned druhý den vyrazil na koupaliště - a hele, on je tu tenhle a támhleten a tihle taky přišli a už to zase frčí, jako by tábor ani neskončil. Blázníte s dětma a jejich rodiče chvílemi nevěří. Ostatně jak by mohli, vždyť ty tři neděle s vámi neprožili. Najednou si
uvědomuješ, že letos nějak ani nebyl čas na potáborové deprese a trudnomyslnost. Čím to je? Snad tím, že jsi ani tábor neprožíval tak intenzivně jako v minulých letech. Anebo tím, že ses ke konci rozjel na plný pecky a teď prostě nebrzdíš.Pak už toho máš přece jen dost a vyrážíš s kamarádem na pár dní ven. V Berounce se sice nedá koupat, jak je zaneřáděná, ale Klíčava i Zbirožák jsou čisťounké a ledové. Stejně ledové je i pivo s nádhernou bílou čepicí u Rozvědčíka či ve Skryjích. Těžko zapomeneš na večer
na stráni nad Višňovou. Pod tebou pomalu v houstnoucím soumraku mizela temná stuha Berounky, nad hlavou se rozsvěcely hvězdy - hele Labuť letí do Třeboně, takže Třeboň musí být támhle - odkudsi bylo slyšet kytaru. Seděl jsi tam sám a hlavou ti táhlo všechno možné. Přemýšlel jsi o kamarádsství, práci, lásce, toulání, dětech, táborech a vůbec o tom co patří k životu. Najednou jsi se octnul ve středu Vesmíru, vše se točilo kolem tebe, les, řeka, lidi, které jsi poznal, i ti, které ještě poznáš. Byl to jen prchavý okamžik, jen pár nadechnutí, kterýma dobíjíš svoje životní akumulátory. Ale zaplať Pán Bůh alespoň za ty chvilky. Všechny trable a bolesti jsou najednou menší a mizí nekde ve tmě, Berounka je odnáší směrem ke Křivoklátu a pořád dál až k velikýmu slanýmu moři. A tam je utopí. Já vím, ony se zas objeví nové starosti a nedorozumění, ale ty víš, že tenhle večer, tahle noc bude takový světýlko, který ti bude zářit na konci tunelu a připomínat ti, že když je zle, může být taky líp. A to je dobře...léto 1994