Mikulášská přáníčka 1993.
Mý přání je, aby oddíl se nerozpadl a chodili by jen dobrý členové, kterejch by bylo hodně. Taky abych v oddíle dlouho vydržela.
Já bych chtěla, abych měla kočku a aby byl turisťák tak dobrý jako je teď. Chtěla bych, aby se turisťák nerozpadl a byl co nejdéle.
Já bych si přála, abychom měli vilu a mnoho zvířat, ale abych dlouho chodila do turisťáku.
Já bych si přála, aby na sebe byli lidi hodní a turisťák se nerozpadl a dlouho byl.
Já bych si přála, aby Čochtan dlouho vydržel a byli v něm samí dobří členové.
Já bych si přál, aby v oddíle byli jenom čestní členové. (Brkoun)
Já bych si přál, aby se na turisťáku nepoužívaly sprostý slova! To je moje přání. (Myšák)
Přál bych si, aby už nikdo nepřestával chodit z turisťáku! (Roman)
Když pomyslím na děti , které v Jugoslávii i teď v zimě nemají kde bydlet a mrznou na ulicích, tak bych si přála, aby skončily všechny války. Mým snem je i to, aby do TOMu chodili jen čestní členi a bylo jich co nejvíc. Ale přála bych si toho mnohem víc. Třeba dostat se na školu, ale to už je můj problém. (Panenka)
Chtěla bych hrozně moc věcí – konec války jako Panenka nebo dobrý lidi v turisťáku jako jiní přede mnou. Mým největším přáním ale je, abych všude mohla být stejná jako v turisťáku a nemusela měnit svou tvář podle prostředí. (Žofie)
Mým přáním je, aby byly ukončeny všechny války na světě a také aby byly zakládány další a další turistické oddíly jako je ten náš, v kterém by byli všichni čestní členi a kamarádský. Ještě by bylo mnoho jiných přání, avšak ty by se do toho snáře ani nevešli.
Měla jsem a mám samozřejmě hodně přání, ale postupem času zjišťuji, která jsou důležitější a která jsou hlouposti. Teď si ale přeji, abych měla pořád tyhle kamarády, kteří jsou tady se mnou a abych s nimi zase příští rok mohla takhle blbnout. (Ivča)
Hele Čochtani, lidi, lidičky, já si snad ani nic nepřeju pro sebe, ale pro nás všechny, to jo… Chci, abychom jezdili stále někam zmoknout nebo zmrznout a aby lidi, když nás náhodou uvidí jak jedeme, si řekli: „Hele, není dneska náhodou pátek?“ (Loupák)
Jaké mám přání? Mám jich spoustu, malých i velkých, jedno je ale úplně obyčejné, ale nejdůležitější MĚJME SE RÁDI, KAMARÁDI…!! (Prskavka)
Já bych si asi ze všeho nejvíc přál, abychom na sebe byli hodní, měli se všichni rádi a bylo nám pořád fajn aspoň jako teď tady. A přál bych to nejen sobě, ale snad úplně všem lidem na celým světě. (Wimpy)
Moje přání? Mám jich plno, ale teď, v tuhle chvíli mě napadá jen jedno, aby byli všichni lidé na sebe takoví, jako jsme my tady. (Markéta)
Mým přáním je, aby se všichni měli rádi, aby si pomáhali, nehádali se a nezlobili. Popelka ať už od nikoho neopisuje. (Martin)