Pohádka pro Popelku.

Bylo, nebylo. V jednom velkým šedivým městě se kdysi narodila holčička. Měla prý být kluk, snad proto byla odmalička pěkně praštěná. Když trošku odrostla, přivedla ji maminka mezi partu bláznů, kteří chtějí žít trochu jinak než ostatní ve městě, a tak vyrážejí čas od času do lesů či k vodě a tam se snaží pustit z hlavy přetvářku, shon a všechno co se v tom našem divným světě nosí. Někteří z nich si malého špunta s blonďatými culíčky hned oblíbili, některým lezla její rozjívenost na nervy, tak už to bývá. Holčička se rychle rozkoukala a za pár týdnů jí bylo všude plno. Čas plynul, střídala se období lepší i horší, ba i taková, na která by bylo lepší zapomenout. Holčička, co už nebyla malá, s ostatními srostla, kdyby je teď měla opustit, určitě by to bolelo ji i ty kolem. Ona se ale i v těch zlých dnech držela zuby nehty. Skoro nikdo už jí neřekl jménem, všichni ji znali hlavně pod přezdívkou, kterou jí dali, když se jednou umazala v ohništi. Ta přezdívka však není jen jménem nějakého čuňátka, ale i budoucí princezny. Všichni tu pohádku známe. A všichni taky víme, jakou roli v ní hrají tři oříšky. Ne nejsou v nich nádherné šaty, tohle je jiná pohádka. První oříšek skrývá přátelství, přátelství, které ač někdy trvalo léta, skončí znenadání, protože ten druhý se náhle octne duší někde úplně jinde, ale i přátelství, které se může zrodit každým dnem. Druhý oříšek obsahuje lásku, kvůli které srdce buší až v krku, ale kvůli které se taky někdy propláčou večery a noci. Ve třetím oříšku je snad nejvzácnější dárek. Je to schopnost rozdávat. rozdávat pohodu, dobrou náladu a štěstí malým i velkým. Holčička, co už není holčička ale krásná slečna, už do všech oříšků nahlédla, už je začala louskat. A až je rozlouskne úplně, bude opravdu velká. Stále však má v duši a srdci pořádný kus toho holčičkovství a snad jí tam vydrží hodně dlouho, protože jen tak bude v životě skutečně šťastná. Tahle pohádka skončí dobře, ne jako mnoho jiných. Věřím tomu. Věřím tomu, že slečna bude ještě dlouho rozdávat malým človíčkům to, co sama za skoro osm let nasbírala. A věřím a přeju jí, aby tři oříšky vydaly všechny své poklady a přinesly jí to, po čem sama nejvíc touží.

říjen 1998